Do komunálních voleb za Tábor na MAX kandiduji proto, že věřím, že Tábor může být ještě lepším místem pro život. Chci přispět svými zkušenostmi, energií a především praktickým pohledem člověka, který je zvyklý pracovat s lidmi a hledat řešení.

Velkou část svého života věnuji sportu. Jako trenér Volejbalu Tábor pracuji s dětmi a mladými lidmi. Každý den vidím, jak důležitou roli sport v jejich životě má. Učí je spolupracovat, překonávat překážky, nést odpovědnost za tým a nevzdávat se při prvním neúspěchu. Chci, aby Tábor vytvářel pro sport a aktivní život co nejlepší podmínky pro všechny generace.

Stejně tak mi záleží na tom, jak bude Tábor vypadat za deset, dvacet nebo třicet let. Životní prostředí, zeleň a kvalitní veřejný prostor jsou podle mě nedílnou součástí dobrého života ve městě. Chci, aby Tábor dokázal využívat moderní a udržitelná řešení a aby rozhodnutí města měla dlouhodobý smysl.

Tábor na MAX pro mě znamená chuť věci měnit a posouvat. Nechci slibovat nemožné. Chci pomoci prosazovat konkrétní řešení, která budou mít skutečný dopad na každodenní život lidí v Táboře. Protože Tábor má na víc – a společně ho můžeme posunout na MAX.

Od dětství se věnuji závodnímu tanci, který mě naučil vytrvalosti a vnitřní síle. Tuto energii dnes vkládám do studia pedagogiky a do práce s lidmi. Můj život se přirozeně rozkročil mezi dva nejkřehčí světy naší společnosti, svět dětí a svět seniorů. Vedu dětské zájmové kroužky, tábory a pracuji v dětských skupinách. Zároveň působím v domově pro seniory s paliativní péčí. Možnost držet klienty za ruku na sklonku jejich života, naslouchat jim a dávat jim pocit bezpečí nevnímám jako pouhou brigádu, ale jako celoživotní poslání.

Právě z těchto zkušeností vycházejí mé konkrétní priority pro Tábor:

•  Dům paliativní péče na Táborsku: V Jihočeském kraji máme stabilní lůžková zařízení tohoto typu jen v Prachaticích a Jindřichově Hradci. Naše rodiny potřebují důstojné zázemí přímo v Táboře, pro nevyléčitelně nemocné seniory i dětské pacienty.
•  Dostupná psychologická a psychiatrická pomoc pro děti: Dětská psychiatrická nemocnice v Opařanech dlouhodobě naráží na své stropy. Musíme posílit dostupnost ambulantních specialistů i lokální lůžkové kapacity, aby děti v krizi nemusely čekat měsíce v beznaději.
•  Mezigenerační a vzdělávací centrum: Chci otevřené místo pro setkávání mladých lidí a seniorů. Prostor pro smysluplný volný čas i základní psychologickou radu a lidské sdílení bez toho, aby to rodiny stálo tisíce korun.

Tábor vidím jako město s velkým srdcem, kde nikdo v těžké chvíli nezůstane opuštěný.

Doprava jako součást každodenního života

Doprava mě zajímá dlouhodobě. Nejen pracovně, ale i osobně. Možná není náhoda, že jedny z mých dětských vzpomínek na Tábor jsou spojené právě s cestou autobusem.

Dnes pracuji v oblasti veřejné dopravy a zároveň působím jako vysokoškolský učitel. Vystudoval jsem cestovní ruch a ekonomii, později také marketingovou komunikaci. Zkušenosti jsem získával v různých prostředích – jako průvodce v cestovním ruchu, na Letišti Praha, v marketingu u výrobce českých autobusů a užitkových vozidel nebo při práci pro Městský úřad Tábor, kde jsem vyučoval místní seniory angličtinu a počítačové dovednosti.

Právě díky různorodým zkušenostem se snažím na věci dívat z více stran.

U dopravy nechci stavět řidiče proti chodcům, cyklistům nebo cestujícím MHD. Každý z nich je součástí města a každý má své potřeby.

Chci proto hledat řešení, díky kterým se budou po Táboře bezpečně, pohodlně a efektivně pohybovat všichni. Doprava podle mě nemá být jen otázkou toho, kde povedeme silnici nebo kde zaparkujeme auto. Je to součást fungování celého města – od veřejné dopravy přes pěší a cyklistickou dopravu až po to, jak jednotlivé druhy dopravy vzájemně propojit.

Proto se chci věnovat především dopravě a městské mobilitě. Myslím si, že Tábor může mít v této oblasti lepší a promyšlenější koncepci a že bychom měli více využívat zkušenosti, data i moderní technologie.

Cestovní ruch, který pomáhá městu

Druhým tématem, které je mi velmi blízké, je cestovní ruch.

Není to pro mě jen politické téma. Cestovní ruch jsem vystudoval a mám v něm i pracovní zkušenosti. Už během studia jsem měl možnost poznat, jak cestovní ruch funguje z pohledu lidí, kteří návštěvníkům pomáhají město poznávat. Tábor má přitom obrovský potenciál. Máme krásné historické centrum, Jordán, památky, kulturu, restaurace, kavárny a řadu dalších míst, která stojí za objevení.

Nechci ale, aby návštěvník přijel, prošel Žižkovo náměstí, dal si kávu a za několik hodin odjel.

Chci Tábor, kde bude mít důvod zůstat déle, vracet se a objevovat i to, co není na první pohled vidět.

Zároveň si ale nemyslím, že cílem má být přivést do města za každou cenu co nejvíce turistů. I cestovní ruch má své limity. Nechci, aby se z Tábora stalo místo, kde množství návštěvníků začne zhoršovat život místních obyvatel nebo vytlačovat běžné služby.

Proto je pro mě důležitý princip udržitelného cestovního ruchu bez overtourismu. Chci hledat rovnováhu mezi tím, aby Tábor dokázal z cestovního ruchu vytěžit svůj potenciál, a tím, aby zůstal příjemným městem především pro lidi, kteří zde žijí.

A pokud se nám podaří cestovní ruch rozvíjet správným způsobem, měl by z něj mít prospěch celý Tábor – nejen návštěvníci, ale také místní restaurace, kavárny, obchody, služby a další podnikatelé.

Proč kandiduji?

Do politiky nejdu s tím, že mám odpověď na každý problém. Jdu do toho proto, že mám chuť věci posouvat.

Baví mě učit se nové věci, propojovat různé zkušenosti a přemýšlet nad tím, jak se dají věci dělat lépe. Právě to patří mezi věci, které mě provázejí dlouhodobě.

Věřím, že i veřejná správa a politika mohou fungovat tímto způsobem. Nejen říkat, co nejde, ale hledat cesty, jak něco udělat jinak. Neřešit jednotlivé problémy izolovaně, ale přemýšlet nad tím, jak spolu souvisejí.

Tábor je pro mě město vzpomínek, rodiny, procházek, cestování autobusem, ale také město, které se pořád vyvíjí.

A právě proto nechci jen přihlížet.

Nechci jen říkat, co by se mělo změnit. Chci být u toho, když se to začne měnit.

Proto kandiduji.

Protože Tábor nemusí být jen dobrý.

Může být MAXimální.